Zámecký park, který se rozkládá na více než devíti hektarech okolo zámku v Klášterci nad Ohří, se řadí z dendrologického hlediska mezi velmi cenné krajinářské prvky. Park se rozkládá v poměrně členitém terénu na levém břehu řeky Ohře, se kterou bezprostředně sousedí. Členitost plochy umožnila vysazení keřů a stromů s různými nároky na životní prostor, přičemž se v průběhu času původní domácí druhy nahrazovaly stromy a keři z exotických stanovišť.
Zdejší zámecká zahrada byla založena Michaelem Osvaldem Thunem ve druhé polovině 17. století jako zahrada symetrická barokní s kašnou, na které byla instalována socha Tritóna. Součástí vytvořené zahrady byl tehdy také nově postavený jednopatrový letohrádek s terasou a arkádovou chodbou, který sochařsky vyzdobil Jan Brokoff a ještě ke konci 17. století byla v severní části zahrady vystavěna křížová cesta.
Významným milníkem v historii zahrady se stal požár, který v roce 1784 zachvátil zámek. V rámci rekonstrukce zámeckých prostor byla také upravena zahrada do podoby tehdejšího módního trendu - krajinářského parku. Zahrada byla rozšířena o přilehlou oboru a o něco později byla na břehu Ohře ještě zřízena zahrada zelinářská. V té době byla také nově upravena plocha parku před zámkem. V roce 1856 Oswaldové vykoupili přilehlé soukromé pozemky s domky a park rozšířili o další romantická zákoutí kolem Ohře. Začal se tak pod vedením vrchního zahradníka Čeňka Stibala budovat velkoryse pojatý anglický přírodně krajinářský park s množstvím domácích i exotických dřevin. Park byl pečlivě udržován až do druhé světové války, ale po válce se s údržbou přestalo a park začal pustnout. Naštěstí se po roce 1960 opět zdejšímu parku začala věnovat pozornost a nastalo nové období pečlivé údržby.
Dnes se při procházce parkem můžeme seznámit s takovými raritami, jako je pamodřín Kaempferův nebo jerlín japonský. Naší pozornosti však neujde ani pestrolistý buk lesní se zajímavými růžově lemovanými tmavočervenými listy nebo třeba korkovník amurský.
